Ten čtvrteční večerní sraz pořádáme sami.
Tenis je ta snadná část. Práce je v tom, aby tenis bavil: poskládat lidi tak, aby nikdo nedostal 6–0, udržet každý kurt v provozu a ohlídat, aby spolu ti dva kamarádi nehráli celý večer.
Dělali jsme to na papíře, pak ve skupinovém chatu a pak v tabulce se vzorci, kterým jsme sami moc nevěřili. Dřina to byla každý týden a fungovalo to – až do chvíle čtyřicet minut před prvním podáním, kdy dva hráči odpadnou, někdo přivede kolegu a celý los se musí předělat ručně, zatímco všichni stojí s raketou v ruce a ptají se, na kterém kurtu hrají.
Přesně pro tenhle okamžik je Turnale. Řekneš jednou větou, co se změnilo, úplně normálně jako kamarádovi – a los, kurty i tabulka se srovnají dřív, než kdokoli dokončí rozcvičku.




